Je velmi těžké vyrůstat v rodině, kde se od Vás očekává jen to nejlepší. Nejlepší známky, nejlepší výkony nejlepší všechno, na co si jen dokážete vzpomenout. Muži mají na rozdíl od žen tendenci své nároky neustále zvyšovat, aniž by se dítěte zeptali, jestli vše zvládá a zda nepotřebuje pomoc. Tehdy mohou u dítěte začít vznikat různé psychické poruchy a sebepoškozování.
Tatínek si plní sny
Většinou to nejvíce odnesou chlapci, ve kterých se tatínek vidí. Vidí, že jeho syn by si mohl dařit o něco lépe, posílají ho do hokejových škol, platí mu drahé kurzy nebo se rozhodnou, že syn nebude chodit do normální školky ale do jazykové či soukromé. Děti jsou vychovávány pod přísným dozorem otce, do kterého se hlavě rodiny nedá mluvit a maminky jsou většinou v tomto ohledu naprosto bezmocné. Dítě může zpočátku nároky otce plnit, avšak může se objevit (a to specielně ve vyšším věku) chvíle, kdy chlapec začne cítit tlak otce. V takovém případě se vzbouří otcově cílevědomosti, nebo se rozhodne dále poslouchat s tím, že bude aktivitu vykonávat přinejmenším z donucení a postupně si k ní vytvoří jakýsi odpor.
Rodiče si mohou plnit sny i v oblasti vzdělání. Mohou se tak stát rodinou perfekcionistů, kteří pochválí jen za samé jedničky a jediné, na čem záleží, jsou úspěchy ve studiu.
Maminko, tobě do toho nic není!
Jak již bylo řečeno, maminky jsou v tomto ohledu bez jakékoliv vyšší váhy slova. Ambiciózní tatínci jednoduše nevidí důvod, proč by děti byly přetěžované a že to některému z nich také může vadit. Bohužel jediný, kdo je s náročnými aktivitami spokojen, je právě otec. Pokud dítě samo nevyvine iniciativu k dané aktivitě, nikdy si přes dítě neplňme naše nesplněné sny. Nejen že dítě našich cílů nedosáhne, může navíc vzniknout problém v komunikaci s dítětem. Může to vést k tomu, že v nás dítě ztratí důvěru a výchova se nám může vymknout z rukou.
