Jen tak pro zajímavost, když jsem začala tento článek psát, zeptala jsem se mého přítele, jak na tu dobu vzpomíná on. Neslavila jsem úspěch, protože zrovna on byl z těch mála chlapečků, kteří si si s autíčky skoro vůbec nehráli. Ho to prý prostě nebavilo. Ani v dětství ani později, kdy už skoro jako dospělí kluci sledovali závody formule jedna. On se prý raději sebral, a i se svými psy a šel někam do lesů, aby měl ode všech pokoj. Ona mu ta nechuť k autům asi tak nějak zůstala, protože dodnes k nim má velmi negativní vztah a nerozezná mercedes od stavebního jeřábu. Inu, nejsou všichni muži stejní.
My se však spíše podíváme na ty, které to bavilo a baví je to dodnes. Zdá se skoro neuvěřitelné, že někomu tato láska k malým autíčkům přirostla k srdci tak, že se jej drží ve věku dospělém a jde to s těmito sběrateli až do hrobu. Inu, modely aut táhnou spoustu generací, a i když u nás za komunistů moc kvalitních údajně nebylo, přece se tu nějaký vztah navázat dal. Pokud měli rodiče tuzexové konto, nebo vůbec přístup do tohoto prapodivného obchodu mohl mít syn modely železné a velmi věrné. Takovým se říkávalo „angličáky“ a kluci se jimi strašně chlubili. A když mělo takové autíčko ještě otevírací dveře, to bylo teprve něco. To se kluci seskupili do jednoho klubka a obdivovali se tomu, který takovou hračku, nebo spíš model vlastnil.
V dnešní době již tuzexy neexistují a taková autíčka si můžeme volně koupit. Pro sběratele je to obrovský přínos, protože kdyby zůstali rudí ďáblové u moci, asi by moc velkou sbírku neměli. Takto ji mohou neustále doplňovat a tím pádem se jim neustále rozrůstá. Pánové pak pořádají všelijaké výstavy a soutěže, kde se s autíčky obchoduje a také se hodně vyměňují. Pokud sám jste sběratelem, jistě je zbytečné vám představovat následující webové stránky. Ale přesto můžete kliknout na odkaz v tomto článku.
