Ve výchově dětí existuje spousta směrů, na jejichž okrajích stojí dva, jejichž vyznavači si vzájemně nemohou přijít na jména. Jsou to volná výchova, a přísný režim. Jak ale ve výsledku tyto směry ovlivňují děti, a kdo má tedy pravdu?
Volná výchova
Pod tímto pojmem si můžete představit spoustu věcí. Většinou se však jedná o výchovu, která je upravena dle potřeb dítěte, bez nějakého výraznějšího omezování. Neznamená to, že rodiče nechají dítě hrát si s nožem, či zapalovačem, nebo skákat z balkonu ve třetím patře, to už by se mluvilo o zanedbávání. Které body volné výchovy jsou obvykle nejvýraznější?
- Žádná večerka – dítě jde zkrátka spát až v dobu, kdy se cítí být unavené, a nastavuje si tak svůj vlastní režim. Je pravda, že každý z nás potřebuje jinou dobu spánku, avšak mnohdy bývají tyto děti při vstávání do školky, či školy unavené, a ne tolik výkonné. Nemluvě o tom, že i rodiče si zaslouží během dne chvíli na sebe, třeba jako partneři, nebo každý sám, a to s dětmi za zadkem zkrátka nejde.
- Sebevyjádření – co se sebevyjádření týče, volná výchova dává dětem volnou ruku. Mohou plakat, smát se, křičet, nebo se vztekat kdekoliv a kdykoliv chtějí. Je to způsob, jak se naučit zpracovávat své emoce, a nestydět se za ně. Možnost být sami sebou. Je ale pravda, že v případě, kdy se dítě rozkřičí na veřejnosti, v autobuse, či v obchodě, lidem okolo to příjemné není. Dále pak probíhá sebevyjádření i výtvarnou formou, kdy rodiče neřeší, když dítě například kreslí po stěnách, či rozbíjí věci. Dle nich se pak jedná o to, že věci mají pouze sloužit, a stěna pokreslená jejich dítětem je osobní umělecké dílo. To že návštěva nesouhlasí už je pak její problém.
- Jez co chceš – zastánci volné výchovy nenutí děti jíst něco, co jim nechutná. Dítě si tak smí zvolit co jíst bude, a co ne, aniž by muselo pozřít cokoliv mu není po chuti. Problém nastává, když dítěti chutnají jen sladkosti.
Přísný režim
Na druhé straně stojí zastánci přísného režimu, jejichž cílem je vychovat z dítěte schopného člena společnosti, kterého nic nepřekvapí, ani nezastaví na cestě za jeho cílem. Co si ale pod přísným režimem zastavit?
- Dodržování časového harmonogramu – tedy budíček přesně v 6.00, v 6.20 snídaně, 6.45 hygiena atd. To má dítěti pomoci, aby se naučilo dodržovat časy, být organizované, a pravidelné. Nevýhodou je, že s takovým režimem si nenajde dítě dostatek času na aktivity, které jej právě zaujaly, a těžko se jeho harmonogram bude slučovat s volným časem přátel.
- Dodržování pravidel za každou cenu – nezáleží na tom, zda má dítě špatnou náladu, venku je špatné počasí, nebo mu právě umřel zvířecí kamarád. Pravidla se musí dodržovat, a tak je třeba se připravit na povinnou procházku za mrazivého dne, neexistuje opustit neuklizený pokoj, nebo nesplnit své povinnosti.
- Tresty za pochybení – součástí přísného režimu jsou tresty, které mají dítěti ukázat, že je za své chování plně odpovědné. Obvykle se jedná například o zákaz volného času, domácí vězení, zabavení oblíbené hračky, nebo opisování textu. Není zde však příliš prostoru pro individualitu dítěte.
Která strana má tedy pravdu? Nejspíš ani jedna. Dítě by mělo být vychováváno tak, aby z něj byl jednou samostatný a zodpovědný dospělý, ale také osoba s vlastním názorem, empatií, a smyslem pro spravedlnost.